Termální pramen
Termální pramen či horký pramen (tradičně českým také "teplice"[1]) je speciální druh pramenu, ze kterého vystupuje ohřátá voda často obohacená o minerální složky. Voda proniká puklinami do zemské kůry do značných hloubek, kde se vlivem tektonických poruch dostává do blízkosti magmatu, o který se ohřívá a vystupuje nahoru.
Výskyt a využití
[editovat | editovat zdroj]Teplota vody nedosahuje ale v případě termálního pramenu takové velikosti, aby umožňovala přeměnu na páru, čímž nedochází ke vzniku gejzírů, a ohřátá voda tak jen zvolna vytéká zpod povrchu. Ohřátá voda vytváří unikátní systémy, které se využívají pro vytápění či pro rekreaci. Nejznámější lokality pocházejí z Islandu, kde se lidé často koupají v horkých jezerech i přes studené okolní klima, a teplá voda je používána i pro vytápění chodníků.
Prameny byly pro své léčebné účinky využívány již od pradávna. Například v Antickém Řecku v klasických lázních. Okolo termálních pramenů vznikaly lázeňské domy a později celá lázeňská města – například Teplice v Čechách a Karlovy Vary. Termální prameny se využívají nejčastěji k léčbě onemocnění kůže, na kterou blahodárně působí minerální složení vody.
Voda může být v některých oblastech mírně radioaktivní, což je způsobeno zejména rozpuštěným Radonem (v menší míře pak i dalšími prvky). Léčebné účinky radioaktivity se využívají u velmi potentní vody v tzv. radonových lázních pro léčbu chorob pohybového ústrojí. Příkladem radonových lázní jsou např. lázně Jáchymov.
Termální prameny nejsou vázány pouze na suchozemské prostředí, ale vyskytují se i pod mořskou hladinou, kde se nazývají černí kuřáci. Vlivem poklesu teploty dochází ke srážení nasycené vody, minerální složky vytvářejí pevná tělesa, která tvoří různé komíny, terasy, či valy.
V Česku došlo po implementaci právního řádu Evropské unie, zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/54/ES[2] ze dne 18. června 2009, k nahrazení starší normy ČSN 86 8000 vyhláškou 423/2001 Sb. z 20. listopadu 2001. Podle přílohy č. 1 k této vyhlášce se za termy (termální vody) považují přírodní minerální vody s teplotou vyšší než 20 °C. Podle teploty se člení na:
- vlažné – do 35 °C,
- teplé – do 42 °C,
- horké – nad 42 °C.[3]
Symbolika
[editovat | editovat zdroj]Termální pramen (vřídlo) je Česku zobrazen např. na Symbolech Karlovarského kraje.[4]
Galerie horkých pramenů v Japonsku
[editovat | editovat zdroj]-
Horký pramen pod širým nebem Nanki-Katsuura v Wakayama Pref -
Opice u horkého pramenu -
Gejzír Kamisuwa (上諏訪) v oblasti Nagana -
Koupelna využívající termální pramen jako zdroj tepla (Oofuka (大深温泉))
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1982. 376 s. S. 301-302.
- ↑ Směrnice č. 2008/54/ES ze dne 18. června 2009, o využívání a prodeji přírodních minerálních vod. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška č. 423/2001 Sb., Přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních minerálních vod, příloha č. 1. [cit. 2018-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Zpravodaj Vexilologie č. 124 (VI/2002)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu termální pramen na Wikimedia Commons
