Přeskočit na obsah

Soudruh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Soudruh (ženská forma soudružka) je titul, který k vzájemnému oslovování užívali a užívají příslušníci některých levicových seskupení, zvláště pak komunistických. Byl také užíván jako úřední oslovení v mnoha zemích s komunistickým režimem. V psaných textech se obecně užívala zkratka „s.“ pro obě pohlaví i pro množné číslo.

Etymologie a změny významu

[editovat | editovat zdroj]

Slovo je slovanského původu a znamenalo nejprve společník, druh ve společné věci. Význam slova se ale posunul v době komunistického režimu v Československu, kde byl nejen obvyklým oslovením mezi příslušníky komunistické strany, ale také povinným oslovením ve služebním styku, což novější jazykové slovníky označují za hlavní významy a původní nezmiňují.[1][2]

Později se začalo používat hovorově i jako synonymum k výrazu komunista případně k označení komunistického režimu („za soudruhů“).[3] Zvláště u pravicově smýšlejících lidí pak často nese slovo soudruh nádech urážky.

Politické užití

[editovat | editovat zdroj]

Vzorem oslovení soudruh v politickém kontextu je francouzský termín camarade (původně „člen komory“), který se ujal podle podobné praxe ve Velké francouzské revoluci mezi francouzskou levicí na konci 18. století.[zdroj?] Od průmyslové revoluce se oslovení tradičně používá v některých socialistických, sociálně demokratických a komunistických stranách. Oslovení soudruhu používali i členové prvorepublikové Československé sociální demokracie,[4] odkud jej převzala i KSČ, když se z ní vyčlenila.

V Sovětském svazu znamenalo slovo товарищ (tovarišč) původně obchodní společník nebo spolucestující (od tovar, zboží), obecněji kamarád, kolega. Po Říjnové revoluci v roce 1917 si oslovení osvojili bolševici.[zdroj?] V současném Rusku se již neužívá, až na výjimky, jako v relativně častém užití v armádě (např. ve spojení товарищ лейтенантtovarišč lejtěnant, soudruhu (pane) poručíku).

V západoevropských zemích se většinou užívalo slov odvozených od téhož románského základu jako camarade, např. anglicky comrade, španělsky camarada nebo nizozemsky kameraad. Někde ale užití takových termínů nacistickým (například v písni Horst-Wessel-Lied) nebo fašistickým režimem zdiskreditovalo podobně odvozená slova[zdroj?] a ta byla nahrazena (v němčině místo Kamerad užívali komunisté termín Genosse, v italštině místo camerata termín compagno).

Po roce 1948 i komunistický režim v Československu převzal sovětský zvyk oslovování „soudruhu“ a „soudružko“ nejen mezi komunisty, ale i ve veškerém úředním a pracovním styku. Mezi komunisty a odboráři bylo všeobecně provázeno tykáním.

Po sametové revoluci se soudruh v politickém kontextu udržel v KSČM[5] a menších komunistických organizacích; obnovená ČSSD místo něho zavedla oslovení příteli, ale to se příliš neujalo.[6]

V Africe se termín používal často v souvislosti s původně demokratizačními či protirasistickými proudy. Oslovení comrade tak užívali třeba příznivci a členové Afrického národního kongresu v Jihoafrické republice nebo zimbabwské vládní strany ZANU (PF) Roberta Mugabeho. V Číně používali stejné oslovení (čínsky 同志, tchung-či) jak komunisté, tak nacionalisté ze strany Kuomintang.

V Albánii se používal termín „shok“, což má podobný význam jako v češtině.

Soudruh v umění

[editovat | editovat zdroj]
Do obrněného transportéru se vejde 20–25 západoněmeckých soudruhů.
— poručík Troník, Černí baroni

Vzhledem k běžné praxi v komunistických režimech, objevuje se oslovení, často jako neutrální, v tehdejší oficiální literatuře a jiných druzích umění. V neoficiálních uměleckých textech a ve tvorbě po roce 1989 však bývá předmětem humoru a ironie, např. v románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Řidčeji a především ve starší tvorbě se objevuje i v původním významu souputník, společník (viz např. báseň Jiřího Wolkera Věci či Nerudova Romance o Karlu IV.[7])

Oslovení soudruh (v originále comrade) užívají i postavy v politické satiře George Orwella Farma zvířat.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Comrade na anglické Wikipedii.

  1. FILIPEC, Jakub, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0493-9. S. 402. 
  2. HOLUB, Zbyněk. Proměny slovníku po listopadu 1989 [online]. Český rozhlas, [po 1994] [cit. 2008-04-08]. Dostupné online. 
  3. https://www.novinky.cz/clanek/historie-17-listopad-kde-soudruzi-vidi-chybu-aneb-30-let-od-revoluce-ocima-komunistu-40303450
  4. Hamplovské období: Od krize ke konsolidaci a k dalšímu vzestupu (1920 - 1938) [online]. ČSSD, [před 2008] [cit. 2008-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-13. 
  5. Filip: Přistupme k VII. sjezdu s hrdostí nad vlastní prací [online]. KSČM, 2008-03-31 [cit. 2008-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-12. 
  6. Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou [online]. ČSSD, 2005-04-28 [cit. 2008-04-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. The Czech Language on WWW : Jan Neruda : Poems [online]. [cit. 2008-04-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy