Přeskočit na obsah

Nina Berberová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nina Berberová
Vladislav Chodaševič a Nina Berberová v italském Sorrentu v roce 1925
Vladislav Chodaševič a Nina Berberová v italském Sorrentu v roce 1925
Narození26. červencejul. / 8. srpna 1901greg. nebo 8. srpna 1901
Petrohrad
Úmrtí26. září 1993 (ve věku 92 let)
Filadelfie
Příčina úmrtísmrt pádem
Povoláníspisovatelka, básnířka, kritička, publicistka a prozaička
Tématapoezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nina Berberová, rusky Нина Николаевна Берберова (8. srpna 1901 Petrohrad26. září 1993 Filadelfie) byla ruská prozaička a básnířka, která své dílo vytvářela v emigraci, nejprve ve Francii, později v USA. Život a osud ruské emigrace bylo hlavní téma jejích próz.

Otec byl Armén, matka Ruska. Berberová byla od časného mládí rozhodnutá stát se literátkou. V roce 1915 poznala Alexandra Bloka a Annu Achmatovovou, roku 1921 se účastnila jednání básnického sdružení Znějící lastura, které založil Nikolaj Gumiljov.[1] Téhož roku, ještě v Rusku, publikovala první verše, již za rok však emigrovala, spolu se spisovatelem Vladislavem Chodasevičem, který se stal později jejím manželem. Po určitou dobu žili i v Československu,[2] také u Maxima Gorkého v Německu a Itálii, nakonec se ale usadili roku 1925 v Paříži. Zde Berberová přispívala do exulantských periodik (Poslednije novosti, Novy dom, Ruskaja mysl) a začala vydávat romány (Poslední a první, Velitelka, Bez západu). V roce 1932 se s manželem rozešla, protože navázala známost s malířem Nikolajem Makejevem.[3] Úspěšná byla její biografie Čajkovskij, již vydala roku 1936. Z beletrie vzbudila největší zájem poválečná novela Zmírnění údělu (1949).

V roce 1950 odešla do Spojených států amerických. Zde dále přispívala do ruskojazyčných exulantských periodik (např. Mosty), pracovala pro rozhlasovou stanici Hlas Ameriky a později učila na Yaleské univerzitě (1958–63) a v Princetonu (1963–71), kde se stala profesorkou literatury. Z literárních prací největšího úspěchu dosáhla její autobiografie, jež vyšla nejprve v angličtině roku 1969 a jmenovala se Psáno kurzivou (The Italics Are Mine). V emigrantských kruzích, jež vylíčila dosti bez příkras, kniha vyvolala mnoho sporů, ale zajistila autorce úspěch u amerických čtenářů i u těch ruských, když za Gorbačovovy perestrojky mohla vyjít na konci 80. let v Sovětském svazu.[4] Se zájmen byl přijatý i její životopis Ocelová žena z roku 1981, jehož námětem jsou životní osudy špiónky Moury Budberg (1893–1974). V roce 1989 navštívila rodný Petrohrad.[5] Po celý život také překládala, do ruštiny přeložila díla Romaina Rollanda, Konstantinose Kavafise či Thomase Stearnse Eliota. Do francouzštiny převedla některé Dostojevského texty.

  1. BERBEROVÁ, Nina. Čajkovskij. Praha: Humanitarian Technologies, 2000. 237 s. ISBN 80-8639-807-2. Kapitola Tolstoj, Ivan, Ta, která nečekala na Godota, s. 233.  (Dále jen Tolstoj 2000)
  2. Nina Berberova | Biography & Books. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Biografie na encyclopedia.com přístup 9. 3. 2019
  4. Berberovová, Nina. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  5. Tolstoj 2000, s. 237.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy