Juda (biblická postava)
| Juda | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1566 př. n. l. Paddan-Aram |
| Choť | Bat Choua |
| Děti | Perec[1] Zerah[1] Ér[2] Ónan[3] Šelach[4] |
| Rodiče | Jákob a Lea |
| Příbuzní | Dína, Josef (patriarcha), Naftalí, Šimeon, Lévi, Benjamín, Dan, Zabulón, Rúben, Isachar, Gád a Ašer (sourozenci) Hezron[5] a Hamul (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juda (hebrejsky יְהוּדָה, Jehuda) je jméno čtvrtého Jákobova syna, kterého mu porodila manželka Lea.[6] Jméno se vykládá různě, a to od „Patřící Hospodinu“ či „Vyznavač“,[7] až po „Ten, kdo vzdává chválu“.[8] Tento Juda se stal praotcem nejvýznačnějšího izraelského kmene, od jehož jména je odvozován jak zeměpisný název pro Judsko a Judeu, tak národní a náboženské označení Židé respektive židé. Tuto význačnou roli Judy a jeho potomků v rámci izraelských kmenů prorocky předpověděl samotný patriarcha Jákob, když před svou smrtí dával požehnání svým synům.[9]
Juda své vůdčí postavení mezi svými bratry získával postupně. Poté, co o svá prvorozenecká práva přišel nejstarší Jákobův syn Rúben kvůli incidentu s lůžkem Jákobovy ženiny Bilhy,[10] a ono právo nepřešlo ani na další starší bratry Šimeóna a Léviho kvůli incidentu v Šekemu,[11] byl Jákobem upřednostněn syn Josef. Ten však byl svými bratry, kteří na něho žárlili, prodán do otroctví a otci byl předložen Josefův šat potřísněný krví jako důkaz, že ho rozsápala divá zvěř.[12] Po této události se Juda od svých bratrů na nějaký čas odloučil a vzal si za ženu kenaanku, s níž měl syny Era, Ónana a Šelu.
Juda svého nejstaršího syna Era oženil s Támar. Bible však uvádí, že Er byl v očích Hospodinových zlý „a proto jej Hospodin usmrtil“.[13] Podle švagrovského práva se proto Támar stala ženou Judova druhorozeného syna Ónana, ale i toho Hospodin usmrtil.[14] Juda se bál, že by tentýž osud potkal i jeho nejmladšího syna Šelu, a tak Támar odeslal do otcovského domu s tím, že Šelu sice za manžela naoko přislíbil, ale svůj příslib ve skutečnosti nikdy zrealizovat nechtěl. Když tento Judův záměr Támar pochopila, rozhodla se, že se o roli matky postará tak, že se přestrojí za nevěstku a při vhodné příležitosti svede Judu. To se jí nakonec povedlo a skrze tento čin i otěhotněla. Když se ale o jejím těhotenství Juda dozvěděl, měl za to, že se dopustila smilstva, a tak nechal Támar vyvést, aby byla za tento čin upálena.[15] Támar však Judovi předložila pečetidlo, které jí dal jako zástavu za sexuální služby, a Juda uznal, že Támar je spravedlivější než on.[16] Jedná se o první biblický popis pokání[17] a od této události se Juda v rámci rodu dostává do popředí a získává vůdčí postavení.
Nejen, že se Juda skrze Támar stává otcem Zeracha a Perese, jenž figuruje v rodopise význačných izraelských králů Davida[18] a jeho syna Šalomouna, ale získává rovněž důvěru svého otce a též svých bratří včetně Josefa. Josef se sice díky Judově iniciativě dostal do otroctví,[19] ale v Egyptě se z něj nakonec po jistých peripetiích stává místokrál,[20] který rozhoduje o životě a smrti jak všech jeho obyvatel, tak všech příchozích. Kvůli hladu přicházejí do Egypta i Josefovi bratři včetně Judy. Josef se nejprve svým bratřím nedává poznat a mluví s nimi drsně, když však vidí bratrskou soudržnost a ochotu Judy obětovat se za nejmladšího z bratří,[21] je přemožen a dává se svým bratřím poznat.[22] Když se celá Jákobova rodina přesouvá do Egypta, je Juda svým otcem pověřen, aby tam připravil vhodné podmínky.[23] Podle jednoho midraše měl Juda za úkol připravit v Egyptě studovnu, kde by se Jákobovi potomci mohli věnovat studiu Tóry.[24]
Další osoby téhož jména v bibli
[editovat | editovat zdroj]Po babylónském exilu se mezi Židy jméno Juda postupně stalo jedním z nejoblíbenějších. V Tanachu je zmínka nejméně o šesti jiných mužích tohoto jména:
- otec levitů, kteří měli po návratu z babylónského exilu řídit „dílo Hospodinova domu“ (Ezd 3, 8–9 (Kral, ČEP));
- jeden z levitů, který se v babylónském exilu oženil s cizinkou a ze zajetí se vracel spolu s Ezdrášem (Ezd 10, 23 (Kral, ČEP));
- přední Benjamínovec, který se po babylónském exilu v době Nehemjášově usadil v Jeruzalémě a byl „druhý nad městem“ (Neh 11, 9 (Kral, ČEP));
- levita, který se z babylónského exilu vracel spolu se Zerubábelem a podílel se na řízení sborového zpěvu (Neh 12, 8 (Kral, ČEP));
- jeden z kněží v době Nehemjášově (Neh 12, 36 (Kral, ČEP));
- jeden z mužů, které král Joakim poslal k Bárukovi pro Jeremjášovu knihu (Jr 36, 14–23 (Kral, ČEP)), v tomto případě je jméno v hebrejštině psáno v mírně pozměněné podobě jako Jehudi (יְהוּדִי).
V Novém zákoně se zmiňuje předexilní Juda v rodokmenu Ježíšově (Mt 1, 3 (Kral, ČEP), L 3, 26 (Kral, ČEP)). Mezi nositele téhož jména patřili i dva z dvanácti Ježíšových apoštolů.[25] Jeden z nich je znám jako Juda Tadeáš a druhý pod označením Jidáš. Stejné jméno figuruje i ve výčtu Ježíšových nevlastních bratrů.[26][27]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Genesis.
- ↑ Genesis.
- ↑ Genesis.
- ↑ Genesis.
- ↑ רוּת.
- ↑ Gn 29, 35 (Kral, ČEP)
- ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 214.
- ↑ Český ekumenický překlad Bible, viz Genesis 29,35
- ↑ Gn 49, 8–12 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 35, 22 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 34, 25 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 37, 33 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 38, 7 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 38, 10 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 38, 24 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 38, 26 (Kral, ČEP)
- ↑ SACKS, Jonathan. O svobodě a náboženství. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-00-8. S. 107.
- ↑ 1Pa 2, 4–15 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 37, 27 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 41, 40 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 44, 33 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 45, 1 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 46, 28 (Kral, ČEP)
- ↑ DIVECKÝ, Jan. Příběhy Tóry. Patnáct biblických zamyšlení. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-06-0. S. 75.
- ↑ J 14, 22 (Kral, ČEP)
- ↑ Mt 13, 55 (Kral, ČEP)
- ↑ Mk 6, 3 (Kral, ČEP)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Juda.
- DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo JUDA.
- BINDER, Jan. Slovník biblické kultury. Praha: E.W.A. Edition, 1992. ISBN 80-900175-7-6. Heslo JUDA.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juda na Wikimedia Commons
