František z Khevenhüller-Metsche
František hrabě z Khevenhüller-Metsche (německy Franz Salesius Seraphicus Anton Graf von Khevenhüller-Metsch, 3. října 1783, Vídeň – 14. listopadu 1867, Praha) byl rakouský generál ze starého šlechtického rodu. Od roku 1800 sloužil v císařské armádě a vyznamenal se statečností během napoleonských válek. Souběžně postupoval v hierarchii Maltézského řádu, jehož členem byl od roku 1794. V rakouské armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v letech 1848–1850 byl zemským velitelem v Čechách. V letech 1847–1867 byl velkopřevorem Maltézského řádu v Českém království, v roce 1861 se stal členem rakouské panské sněmovny.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Khevenhüllerů, narodil se ve Vídni jako pátý a nejmladší syn polního podmaršákla Jana Josefa z Khevenhülleru (1733–1792), po matce Marii Josefě (1750–1806) byl vnukem moravského zemského hejtmana Františka Antonína ze Schrattenbachu, po otci byl vnukem císařského nejvyššího hofmistra knížete Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche. Po studiích na vojenské škole vstoupil v roce 1800 do rakouské armády a zúčastnil se napoleonských válek. Vynikl statečností v bitvě u Wagramu, kdy byl již hejtmanem (1809), v závěru napoleonských válek byl povýšen na majora (1815). Poté sloužil u různých posádek v habsburská monarchie a postupoval v hodnostech (podplukovník 1823, plukovník 1825), vyznačoval se vždy disciplínou a oddaností vojenským záležitostem.
Od mládí byl též rytířem Maltézského řádu a postupoval v jeho hierarchii. Po roce 1832 diplomatickým zástupcem řádu v Rakousku, od roku 1837 byl komturem řádové komendy ve Vídni. Mezitím byl povýšen na generálmajora (1833) a polního podmaršála (1842). Od roku 1847 byl velkopřevorem Maltézského řádu pro České království a v letech 1848–1850 zároveň zemským velitelem v Čechách[1] (v této funkci nahradil maršála Windischgrätze, který byl převelen do Uher k potlačení revoluce). V roce 1849 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra[2] a v letech 1850–1851 byl vojenským a civilním guvernérem ve Lvově. Aktivní kariéru v armádě zakončil jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora ve Vídni (1851–1852). Jako maltézský velkopřevor nadále trvale pobýval v Praze, ale věnoval se i správě statků v majetku řádu (Strakonice, Dětenice, Obytce, Horní Libchava).[3] Ve Strakonicích se zasloužil o výstavbu školy a s kapitálem 1 000 zlatých založil v roce 1854 nadaci pro chudé.[4] Poblíž Strakonic koupil v roce 1861 do svého soukromého majetku statky Čestice a Dřešínek.[5] Byl též c. k. tajným radou a komořím, v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny. Zemřel ve Velkopřevorském paláci v Praze ve věku 84 let.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
- ↑ Služební postup Františka Khevenhüller-Metsche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 85 dostupné online
- ↑ ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Praha, 2022; s. 184–185 ISBN 978-80-908430-0-4
- ↑ ČERVENKA, Vladimír: České převorství johanitů a jejich heraldika in: Jihočeský herold. Časopis o pomocných vědách historických. 2/2007, České Budějovice, 2007; s. 29–30 dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 595 ISBN 80-85983-13-3
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Libri, Praha, 2022; 265 s. ISBN 978-80-7277-590-3
