Přeskočit na obsah

Enoláty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rezonanční struktury enolátového aniontu

Enoláty jsou organické anionty vzniklé deprotonací karbonylových sloučenin. Málokdy je lze izolovat. Většinou se využívají jako reaktanty v organické syntéze.[1][2][3][4]

Molekulové orbitaly enolátu a jejich obsazenost u aniontu
Molekulové orbitaly enolátu a jejich obsazenost u aniontu

Enolátové anionty jsou elektronově podobné allylovým aniontům. Záporný náboj je delokalizován na atomu kyslíku a dvou atomech uhlíku a sloučenina se tak částečně chová jako alkoxid a částečně jako karboanion.[5]

Přestože jsou často zobrazovány jako jednoduché soli, tak mají enoláty složité struktury, jež mnohdy vytváří shluky.[6]

Struktura dimeru lithného enolátu PhC(OLi)=CMe2(tmeda); atomy vodíku u diaminu nejsou znázorněny.[7]

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Enoláty lze připravit deprotonací enolizovatelných ketonů, aldehydů a esterů.[8][9]

Za přítomnosti silných zásad probíhá deprotonace kvantitativně. Nejčastěji se enoláty získávají reakcemi diisopropylamidu lithného (LDA).[10]

Často se enoláty, podobně jako při Claisenových kondenzacích, Mannichových reakcích a aldolových kondenzacích, získávají v nízkých koncentracích s využitím alkoxidů. Za takových podmínek se vyskytují v nízkých koncentracích, i přesto však reagují s elektrofily. Vlastnosti enolátů závisí na mnoha faktorech, největší vliv mají vlastnosti rozpouštědla, přidané látky (například diaminy) a protikationty (což mohou být mimo jiné Li+ nebo Na+). U nesymetrických ketonů byly vytvořeny metody umožňující řídit regiochemii deprotonace.[11]

Deprotonace pomocí LDA[12]

Deprotonaci karbonových kyselin lze provést s  kinetickým i termodynamickým řízením. Například fenylaceton může po deprotonaci vytvořit dva různé enoláty. LDA deprotonuje methylovou skupinu, přičemž dochází ke kinetické deprotonaci. K zajištění tvorby kinetického produktu se přidává mírný přebytek (1,1 ekvivalentu) diisopropylamidu lithného a keton se přidá k zásadě při −78 °C. Protože se keton přemění na enolát rychle a kvantitativně a zásada se ve směsi nachází v přebytku, tak keton nemůže poskytovat protony katalyzující tvorbu termodynamického produktu. Slabší zásada, jako je alkoxid, která substrát deprotonuje vratně, vytvoří termodynamicky stabilnější benzylový enolát.

Enoláty lze zachytit s využitím acylace a silylace na kyslíku. Silylenolethery jsou častými reaktanty v organické syntéze, používají se například v Mukaijamových aldolových adicích:[13]

Protože jde o silné nukleofily, tak enoláty snadno reagují s mnoha různými elektrofily. Obvyklými elektrofily zde jsou alkylhalogenidy, aldehydy, ketony a Michaelovy akceptory. Tyto reakce vytvářejí nové vazby C-C a často i nová stereocentra. Stereoselektivitu mohou ovlivnit látky přidané do reakční směsi.[14]

Příklad aldolové reakce lithného enolátu
Příklad aldolové reakce lithného enolátu

Azaenoláty

[editovat | editovat zdroj]

Azaenoláty (nazývané také jako iminové anionty, enamidy, metalované Schiffovy zásady nebo metaloenaminy) jsou dusíkaté analogy enolátů.[15]

Dají se připravit reakcemi iminů se silnými zásadami, jako je například diisopropylamid lithný (LDA); jde o silné nukleofily.

Příprava azaenolátu deprotonací alfa uhlíku diisopropylamidem lithným a následná tvorba alfa-beta nenasycené vazby

Hlavní výhodou azaenolátů je to, že u nich v zásaditých a neutrálních roztocích neprobíhají samokondenzace (například adolové reakce u aldehydů); místo toho dochází přednostně k  alkylacím na alfa uhlících.[16] Tato vlastnost je způsobena přítomností dvojných vazeb mezi atomy uhlíku a dusíku v iminech, zatímco u aldehydů jde o dvojné vazby uhlík-kyslík. Větší elektronegativita kyslíku oproti dusíku způsobuje odtahování většího množství elektronové hustoty z karbonylového uhlíku, čímž vzniká větší částečný kladný náboj na uhlíku a elektrofilnější uhlík způsobuje u aldehydů snadnější nukleofilní adici na dvojnou vazbu.

Iminy mají méně elektronegativní dusík, který vytváří slabší kladný náboj na uhlíku. Přestože tak stále mohou reagovat s organolithnými sloučeninami, tak nereagují s ostatními nukleofily (jako jsou azaenoláty).[17]

Azaenoláty místo toho reagují podobně jako enoláty, za vzniku SN2 alkylovaných produktů.[16] Prostřednictvím konjugace s volným elektronovým párem dusíku se β uhlík stane nukleofilním, což předurčuje azaenoláty k alkylacím.[18] Mohou reagovat s řadou elektrofilů, jako jsou epoxidy a halogenalkany, za tvorby nových vazeb C-C na β uhlíku.[15]

Níže jsou zobrazeny dvě možné reakce azaenolátů:

Alkylace azaenolátu otevíráním epoxidového kruhu oxetanu[19]

Protože mají epoxidy tříčlenný kruh, tak se u nich vyskytuje silné kruhové napětí. I přesto, že mají atomy uhlíku v kruhu jako nejstabilnější tetraedrickou molekulovou geometrii, s úhly 109,5° mezi jednotlivými atomy, tak u epoxidů mají tyto úhly hodnotu 60°, což napětí výrazně navyšuje. Nukleofilní azaenoláty tak snadno reagují s epoxidy a snižují jejich kruhové napětí.

Alkylace azaenolátů allylhalogenidy[20]

Mimo epoxidů mohou azaenoláty také reagovat s alkylhalogenidy nebo allylhalogenidy za tvorby nových vazeb sigma mezi atomy uhlíku. Tato reakce je důležitou součástí syntézy samčího feromonu u brouka kohoutka černohlavého (Oulema melanopus).[20]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enolate na anglické Wikipedii.

  1. Daniel Stolz; Uli Kazmaier. PATai's Chemistry of Functional Group. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 9780470682531. DOI 10.1002/9780470682531.pat0423. Kapitola Metal Enolates as Synthons in Organic Chemistry. 
  2. David J. Hart; Deok Chan Ha. The ester enolate-imine condensation route to .beta.-lactams. Chemical Reviews. 1989, s. 1447–1465. DOI 10.1021/cr00097a003. 
  3. George Wu; Mingsheng Huang. Organolithium Reagents in Pharmaceutical Asymmetric Processes. Chemical Reviews. 2006, s. 2596–2616. DOI 10.1021/cr040694k. PMID 16836294. 
  4. Claudio Curti; Lucia Battistini; Andrea Sartori; Franca Zanardi. New Developments of the Principle of Vinylogy as Applied to π-Extended Enolate-Type Donor Systems. Chemical Reviews. 2020, s. 2448–2612. DOI 10.1021/acs.chemrev.9b00481. PMID 32040305. 
  5. The IUPAC Compendium of Chemical Terminology: The Gold Book. Příprava vydání Victor Gold. 4. vyd. Research Triangle Park, NC: International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) Dostupné online. DOI 10.1351/goldbook.e02123. (anglicky) DOI: 10.1351/goldbook. 
  6. Hans J. Reich. Role of Organolithium Aggregates and Mixed Aggregates in Organolithium Mechanisms. Chemical Reviews. 2013, s. 7130–7178. DOI 10.1021/cr400187u. PMID 23941648. 
  7. Michael A. Nichols; Christina M. Leposa; Allen D. Hunter; Matthias Zeller. Crystal Structures of Hexameric and Dimeric Complexes of Lithioisobutyrophenone. Journal of Chemical Crystallography. 2013, s. 825–829. DOI 10.1007/s10870-007-9255-0. 
  8. SMITH, Michael; MARCH, Jerry. March's advanced organic chemistry: reactions, mechanisms, and structure. 6th ed. vyd. Hoboken (N.J.): J. Wiley &sons, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-471-72091-1. 
  9. Manfred Braun. Modern Enolate Chemistry: From Preparation to Applications in Asymmetric Synthesis. [s.l.]: Wiley‐VCH, 2015. ISBN 9783527671069. DOI 10.1002/9783527671069. 
  10. Christine Wedler; Hans Schick. Synthesis of Β-lactones By Aldolization of Ketones with Phenyl Ester Enolates: 3,3-Dimethyl-1-oxaspiro[3.5]nonan-2-one. Organic Syntheses. 1998, s. 116. DOI 10.15227/orgsyn.075.0116. 
  11. Martin Gall; Herbert O. House. The Formation and Alkylation of Specific Enolate Anions from an Unsymmetrical Ketone: 2-Benzyl-2-methylcyclohexanone and 2-Benzyl-6-methylcyclohexanone. Organic Syntheses. 1972, s. 39. DOI 10.15227/orgsyn.052.0039. 
  12. Jianshe Kong; Tao Meng; Pauline Ting; Jesse Wong. Preparation of Ethyl 1-Benzyl-4-Fluoropiperidine-4-Carboxylate. Organic Syntheses. 2010, s. 137. DOI 10.15227/orgsyn.087.0137. 
  13. Teruaki Mukaiyama; Shū Kobayashi. Organic Reactions. [s.l.]: [s.n.], 1994. ISBN 0471264180. DOI 10.1002/0471264180.or046.01. Kapitola Tin(II) Enolates in the Aldol, Michael, and Related Reactions, s. 1–103. 
  14. Dieter Seebach. Structure and Reactivity of Lithium Enolates. From Pinacolone to SelectiveC-Alkylations of Peptides. Difficulties and Opportunities Afforded by Complex Structures. Angewandte Chemie International Edition in English. 1988, s. 1624–1654. DOI 10.1002/anie.198816241. 
  15. a b O. Aslam. Development of catalytic aza enolate reactions [online]. University College London, 2012-09-28. Dostupné online. 
  16. a b Jonathan Clayden. Organic chemistry. [s.l.]: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 9780199270293. S. 465, 593–594. 
  17. Philippa Cranwell. Enamines/aza-enolates – Mechanism Mordor [online]. [cit. 2021-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-03. 
  18. Francis A. Carey. Advanced organic chemistry. Part B, Reactions and synthesis. New York: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-68350-8. S. 46–47. 
  19. Paul F. Hudrlik; Chung-Nan Wan. Reactions of oxetane with imine salts derived from cyclohexanone. The Journal of Organic Chemistry. 1975, s. 2963–2965. DOI 10.1021/jo00908a027. 
  20. a b Alice Chevalley; Jean-Pierre Férézou. One-pot formation of aza-enolates from secondary amines and condensation to esters and alkyl bromides. Tetrahedron. 2012, s. 5882–5889. DOI 10.1016/j.tet.2012.04.105. 
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy